Udržitelnost

Mezinárodní rada pro čistou dopravu (ICCT) je nezávislá nezisková organizace založená za účelem poskytování prvotřídního, nestranného výzkumu a technických a vědeckých analýz regulačním orgánům v oblasti životního prostředí. 

Její studie, na kterou je odkazováno výše, se zabývala celkovými emisemi skleníkových plynů různých typů pohonných jednotek během životního cyklu výrobku. Když se podíváte na výsledky znázorněné v tomto sloupcovém grafu, zjistíte, že elektromobil může mít celkově menší uhlíkovou stopu než tradiční benzinové a naftové vozy - navzdory skutečnosti, že jeho energeticky náročná baterie vypouští ve výrobní fázi více CO2 než spalovací motor.

V závislosti na národním energetickém mixu se emise CO2 při výrobě paliva (benzínu nebo elektrické energie) v jednotlivých evropských zemích liší, např. v Norsku se vyrábí hodně energie z vodních elektráren, a proto při výrobě energie pro elektromobily nevypouští téměř žádné emise CO2. Na druhé straně země jako Německo nebo Nizozemsko mají energetický mix s vyššími emisemi CO2. Jakmile je však elektrická energie vyrobena, neprodukuje další emise z výfuků jako spalovací motory.

Čím více obnovitelné energie se tedy využívá k výrobě a nabíjení elektromobilů a čím více se recyklují baterie, tím je jízda elektromobilem ekologičtější.

Při porovnání elektrických a tradičních automobilů jsou uhlíkové dopady výroby samotného automobilu poměrně vyrovnané. 

Výroba výkonných baterií, které vás dovezou tak daleko, jak chcete, je však energeticky velmi náročný proces, který začíná těžbou surovin, jako je nikl, měď, kobalt, grafit a vzácné prvky, jako je neodym a lithium.

Celkové je energie potřebná k výrobě automobilu mnohem menší než energie spotřebovaná na jeho provoz po celou dobu životnosti. To znamená, že než elektromobil dožije několika let, vyrovná se jeho výrobní deficit.